Karel Weinlich

​

...patří do řady rozhlasových osobností, legendou, která si svou prací vysloužila jednoznačnou nálepku - v jeho případě je to "pohádkář český", jak se i sám hrdě označuje. Cesta k tomuto renomé nebyla vždy úplně jednoduchá. Na pomyslnou startovní čáru si nepřinesl nejlepší výbavu. Vyrůstal bez rodičů, školní docházka střídavě v českém a německém jazyce ho příliš nepoznamenala. V letech 1944-1948 byl nejprve tkalcovským učněm ve Dvoře Králové, neshledal však obor zajímavým a na inzerát nastoupil v Náchodě jako učedník v oboru prodavač konfekce, kde se také vyučil. V té době se rozhodoval podle toho, kde mu nabízeli ubytování. Vystřídal několik dělnických povolání, například odhořčoval sóju pro výrobu cukrovinek v národním podniku Sfinx nebo jako brigádník planýroval kbelské letiště. Chybějící rodinné zázemí ho nutilo hledat přirozené vzory v osobnostech, se kterými se v životě setkal, a ty ho pak často nasměrovaly na jeho životní dráhu. Byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval herectví. Paradoxně se dříve objevil na divadelním jevišti než v jeho hledišti. Pro další studium na AMU mu však chyběla maturita. Ocitl se na tzv. dělnické přípravce na zámku v Protivíně, kde odmaturoval, pod dojmem získaného vysvědčení zamýšlel studovat medicínu. Na přijímacích pohovorech však osvědčil spíše svoji bohatou fantazii než vědomosti, takže mu doporučili vybrat si obor, kde by svoji představivost uplatnil lépe. V roce 1949 začal studovat na Divadelní fakultě AMU, kde mohl obdivovat profesory Radovana Lukavského, Karla Högera a další. Záhy přešel na nově ustavený obor rozhlasové režie k Josefu Bezdíčkovi, pod jehož vedením v roce 1953 absolvoval.

Weinlichovy režijní práce získaly v rozmezí let 1981 až 2001 deset ocenění v soutěžích Prix Bohemia Radio. Hlavní cenu soutěže v kategorii dramatických děl pro děti dostala hra J. Hapaly Bakův příběh (1994), cenu za její režii obdržel K. Weinlich; o dva roky později v kategorii literárně-dramatických pořadů pro děti získal stejné ocenění za rozhlasově pojednaný Máchův Máj v podání Dismanova rozhlasového dětského souboru ve společné režii se Zdenou Fleglovou. Za další tvorbu obdržel tvůrčí prémie a zvláštní uznání. Celoživotní přínos K. Weinlicha v oboru rozhlasové režie byl ohodnocen na PBR v roce 1998 Cenou generálního ředitele Českého rozhlasu. Mnohostranná Weinlichova aktivita byla v roce 2000 oceněna i zápisem do Knihy cti Městské části Praha 3. V srpnu 1996 odešel Karel Weinlich do důchodu, dosud s Českým rozhlasem spolupracuje jako externista. Život bez rozhlasové práce si ani nedovede představit.