Jak jsem vyběhl s půlmaratonem.
Dávno tomu, co jsem obouval běžecké boty a týral své klouby na asfaltu střekovské cyklostezky abych pak na dlažbě staré Prahy zdolal 10km, krásný to závod noční Prahou.
Nicméně běhání stále obdivuji a tak jsem neváhal využít možnost hraní na Ústeckém 1/2maratonu v září 2105.
Obdržel jsem místo kousek po startu v Revoluční ulici na křižovatce u pumpy AGIP.
Dorazil jsem na místo hodinu předem ač jsem nevyhledával žádného konfliktu, hned se mi jeden podařil s příslušníkem policie, který mne odmítal a dost zpruzele pustit 100m do v tu chvíli slepé ulice. Nebylo tam jediné a auto a já chtl jen na 3 minuty vyložit aparatutu a odjet. Bohužel nebyla diskuze.
Takže jsme tahali aparaturu až od hotelu Clarion. Nevím jestli nás v tu chvíli police chránila, ale rozhodně nám nepomáhala.
Když jsme dotahali aparát, chtěli jsme si natáhnout proud. Bohužel jsme v okolí 100 metrů nenarazili na avizovanou připravenou zásuvku. Ztrávil jsem 30 min přemlouváním jednoho v tu chvíli dost nepříjemného pána, které mne stále vyhazoval ať jdu z jeho pozemnku. Když jsem ho ve 14:50h uprosil, že mi proud dá, tak se objevil chlapík, který nás přišel zapojit.
Takže ve 14:55 jsem upocený, nerozehraný zapojil aparát a začal hrát aby za se minutu vřítiol do ulice dam běžců.
Píšu to sem proto, že mne ta vlna energie zasáhla a já hrál a hrál a hrál.
V podstatě to improvizace. Můj cíl byl vrátit Vám síly, nabít Vás, ale v první chvíli jste nabili vy mně. zase měl husinu. Bylo to parádní.
Hrát jsem měl od 15h do 16hod a tak jsem se snažil jet celou hodinu.
Bylo moc prima, když se kolem nás po závodě trousili unavení běžci a děkovali, že jim moje hraní pomáhalo a líbilo se.
Chtěl bych ještě poděkovat organizátorům, že až na elektriku na poslední chvíli, vše skvěle klaplo, dostal jsem stan a paní co stánek hlídala. Máte tu organizace fakt zmáklou.
Dííkkyyyyy a zase někde na nějakém běžeckém hraní.
