18 hodinový busking - zpráva Dušanova hraní z prvních 6 dní na Telčském náměstí

Tak nejdřív si asi řekněme co to ten busking je.

BUSKING (WIKIPEDIE)

Pouliční umění (anglicky busking; jednotlivý umělec je busker) je označení pro jakékoli umělecké vystupování – ať už hudební, divadelní či třeba artistické – na veřejných prostranstvích spojené s odměnou od veřejnosti. Kolemjdoucí většinou hází drobné mince do přistaveného klobouku, krabičky či pouzdra od hudebního nástroje.

V polovině prázdnin, v telči, už 39 let probíhá něco vyjímečného.

Na neuvěřitelných 17 dní město zapsané v kulturním dědictví Unesco, ožije hudbou. A ne lecjakou.

Každý den v 15 hodin v podzámčí začne pohádka, v 17 hodin na náměstí proběhnou 2 koncerty na takzvané Kocouří scéně. Od 19 hod ožije zámecké náměstí a stovky mravenečků se nahrne na zámecké nádvoří, aby běhěm několika minut zabrali všechny lavičky a vytvořili krásné prostředí pro hudební špičky české a zahraniční scény.

Když hlavní koncert kolem 22. hodiny skončí, dav (už menší) se přelije do Panského dvora a tam si můžete dát nejen něco dobrého, ale hlavně na Vás čeká další rovina hudby - někdy trochu alternativní kapely, ale vždy zajímavé.

No a jak to souvisí s Dušanem a Jakodoma?

Dušan se totiž rozhodl, že se do Telče na dvanáct dní v podstatě odstěhuje, aby připravil cestu pro kapelu Jakodoma, která 10.8. vystoupí od 17 hod na Kocouří scéně. Sledovat nás můžete online zde:https://www.prazdninyvtelci.cz/prenosy/2021/

A jak ta příprava probíhá? No právě tím buskingem.

Každý den ( mimo pátku 6.8.) jste mohli Dušana vidět a slyšet na Telčském náměstí jak provádí svoje hudební kejkle.

Abychom pravdu mluvili, Dušanův specifický styl oslovování, už Telčští znají z minulého roku, kdy už tu Dušan 3 dny hrál.

Tentokrát vzal ovšem více hraček (looper, vokalizer) a také poprvé přivezl do telče i piano.

hračky (výrobní stroje) připravené...

A v sobotu 31.7. ve 13 hod to tedy začalo.

Poslechněme si přímo Dušana:

"Strašně jsem se těšil. Měl jsem totiž už z minulého roku neuvěřitelně hezké zážitky s lidmi a právě tady jsem si potvrdil, jak mi busking sedí. Samozřejmě miluju koncerty jako písničkář, miluju hrát s jakodoma, ale busking je vysoká škola komunikace. Aspoň pro mne.

Jestli jsem si teda myslel, že budu hrát sám (no upřímně, nemyslel) tak dlouho netrvalo a došlo na nejhorší ( rozuměj - nejlepší). "Ahoj já jsem Sam kytarista z kapely Bokomara a mohl bych si s tebou zahrát?" "No jiiiistě" A už jsme byli dva. Sam hrál krásně. Dost krásně. Kdo si vzpomíná na Karla s Kontrabasem z kapely Bonsai č.3 z minulého roku, tak netrvalo dlouho a už tam byl taky.

Měl ale jen chvilku, protože spěchal na svoji zkoušku na koncert na Kocourech.

My jsme to se Samem úspěšně dohráli a pomalu se zdravili se známými obličeji. Přestože Telčí proudí stovky a tisíce turistů, ti co si Vás pamatují na Vás kývnou.

Neděle 1.8.

V neděli jsem opět nezůstal osamocen, protože Sam z Bokomary byl už na značkách a k nám se po dlouuhé době (jakože třeba 3 roky si říkáme, že by si s Jakodoma mohla zahrát) přidala i kamarádka Zuzka z Prahy. Další prvenství mělo piano zapojené do looperů. Prostě poprvé v životě jsem si na " pódium" vzal klávesový nástroj.

Sam, Zuzka Dušan v podloubí

Protože hrozil déšť, zacouvali jsme z chodníku do podloubí abychomzáhy zjistili, že středověká podloubí umí se zvukem zacvičit tak, že o patro výš nadskakovali hrnky. Ten den jsme to ještě dohráli, ale v rámci duševního zdraví sousedů jsme se dohodli, že se další den posuneme o 20 metrů dolů pod kavárnu.

Pondělí 2.8.

Pondělí byl první den, kdy na mne padla únava. Takhle. ve srovnání s třeba s pátkem o 4 dny později to vlastně až taková únava nebyla. Ale řeknu Vám, že žít na Prázdninách v Telči znamená nechodit úplně brzy spát.

Busking byl fajn a pomalu jseM si osahával nové místo, před ( tuším) nejstarším domem v telči

Místo to bylo pro zajímavé, ale má přeci jen trošku nevýhodu, že je utopené za auty, ale vždycky si říkám, že je to pořád náměstí v telči.

Nesmím zapomenout také zmínit, že kolem mne procházejí nejen cizí lidé, ale i kamarádi a známí a že je to vlastně moc milé, když na Vás někdo procházejíc mrkne.

Třeba Ivanka Pokorná - harfenistka z Bárky, jejíž dcera by měla přijet přesně o týden později a zasednout za cajon v Jakodoma.

Ivanka Pokorná a Honza Wolf, dvě milé známé tváře z letné.

Honza Wolf. ( ten co neumí hrát golf)

S Honzou jsme se seznámili právě minulý rok, kdy jsme si popovídali a slíbili si, že se zkusíme potkat na Letné. To nám sice nevyšlo, ale asi o to víc radši jsem ho v telči opět viděl. Jeho obrázky mi totiž celý rok vylepšují svojí energií potraviny v lednici, na který ty obrázky visí. Honza sedí v podloubí a prodává svoje výtvory. Já mám rád jeho Knížky a obrázky a on má rád moje písničky a to mi dělá radost.

Úterý 3.8.

O buskingu vždy přemýšlím, co se povedlo, co by šlo jinak. A tak jsem se v úterý zkusil poposunout pod zahrádku kavárny a otočit se o 90 stupňů doprava a hrát směrem k pizerii Italia. A zdálo se mi to lepší. Také zmíním jednu novinku, kterou jsem si na telč nachystal to je písnička ve které spolu s lidmi zpívám "Jsem neuvěřitelně šikovný muž.... a pak i žena... a pak oslovuji okolostojící a zpívám to jmenovitě... :-) ta písnička prostě funguje přesně jak jsem chtěl. Vidím rozzářené úsměvy, objetí, polibky ( to když si to partneři zpívají nebo říkají navzájem). Lidé se sice tváří, že je to děsná legrace, ale jsem přesvědčený, že to udělá ženě obrovskou radost, kdyyž jí muž předevšemi řekne " jsi neuvěřitelně šikovná žena."

Středa 4.8.

Středa vlastně nebyla z pohledu buskingu až tak ničím vyjimečná, jen snad tím, že jsem udělal dohodu s papírnictvím, před kterým hraji, že mají na pultě naše omalovánky Jakodoma a dávají je dětem.

Omalovánky Jakodoma - děti mají na podium vedle Dušíka nakreslit koho chtějí a rodiče nám to mohou poslat.

Písnička Popelář, to je věčná klasika, nezapomenutelná píseň

Čtvrtek 4.8

Prší prší jen se leje... I tuhle písničku jsme zpívali v telčské bráně ve čtvrtek, kdy pršelo a zima byla zima.

Tam jsem taky trochu nastydl nebo spíš se uřval se svými hlasivkami, na které si normálně dávám vcelku pozor.

Jak jsme se octli v bráně? No já se chtěl jet projet na koloběžce a tak se navlékl do sportovního, ale koho jsem nepotkal. Karla s kontabasem a Martina s kytarou. A slovo dalo slovo a za chvíli už stojíme v bráně, kde nikoho narozdíl od podloubí rozhodně nerušíme.

A že došlo i na improvizaci a složení nové písničky během chvilky, to můpžete skouknout v dalším videu.

Hraní Poprvé v telčské bráně přineslo i jeden nový hudební motiv. Nahrál nám ho divák Dominik z Trenčína, který čerstvěě usiluje o jednu dívku ( jméno zatajím) a tak jsem zvědav jak to dopadne, až se za rok uvidíme.

Pátek 6.8.

Na pátek jsem si naplánoval volno a hlasový klid a dobře jsem udělal. Je potřeba se taky občas troc.

hu vyspat.

Tak díky že jste dočetli až sem a prožili si se mnou 18 hodin hraní na ulici.

Od zítra už budu mít posilu, basa a flétna a pak každý den dorazí další jeden člen.

Až půjdete kolem Dušana zastavte se na chvíli. Pravděpodobně Zaregistrujete jeho pohled a bude se Vám prostřednictvým svých písniček udělat radost.